• Parcela a umístění domu •

Díky zcela chybnému porozumění venkovskému prostředí a snaze vyrovnat jej s okrajem města a jeho legislativou o odstupových vzdálenostech mezi sousedními objekty se na naší vesnici v podstatě dospělo ke zcela nepochopitelnému tvaru objektu, majícímu podobu spíše městské vily (lit. 011: kresba J. Škabrada, str. 222).

V návesním uspořádání, běžnějším pro naše země a pro osídlení českého původu, je základní situací takové umístění objektu, které je kolmé k návesní linii při které leží. To znamená, že dům se obrací do návsi svou užší, čelní stranou, v níž byla vždy okna obytné místnosti, což mělo význam pro možnost sledovat dění na návsi, ale zároveň to přinášelo také určité ohrožení soukromí při pohledech zvenčí. Proto se také před čelo domu tak často umísťovaly předzahrádky, které vedle funkce užitkové sebou přinášely také funkci okrasnou (lit. 011: J. Škabrada, str. 222).

Stejně důležitý (možná ještě důležitější) byl kontakt hlavní obytné místnosti s plochou dvora. Za normálních okolností měla proto obytná místnost okna ve dvou sousedních stěnách - v čelní stěně domu do návsi a v boční stěně do dvora. Sem, do míst pro život a provoz usedlosti nejdůležitějších, se obytná místnost vždy obracela a zvenčí sem pokud možno nemělo být vůbec vidět. Tomu bránila především čelní ohradní zeď s vjezdem a vstupem do dvora, leckdy tvarovaným do podoby reprezentativní brány (lit. 011: J. Škabrada, str. 222).

Pro srovnání se současnou výstavbou je velmi důležité si uvědomit nejen základní historickou pozici obdélného domu kolmou k návsi nebo k cestě, ale zejména jeho umístění v rámci šířkového rozměru parcely. Při nejobvyklejší šířce parcely kolem dvaceti metrů, která se velmi podobá dnes běžným šířkám, byl dům situován nikoliv uprostřed jako dnes, ale zásadně při kraji, aby před podélnou stranou se vstupem zůstala co největší plocha dvora. Na sousední parcele byla situace stejná, a tak se do sousedova dvora obracel dům vždy svou zadní podélnou stěnou. Nevedla sem žádná okna, takže dům nenarušoval sousedovo soukromí a vzhledem k převažující přizemní zástavbě se sedlovými střechami ani příliš nestínil (lit. 011: J. Škabrada, str. 223).

Tento princip patřil ve struktuře naší tradiční venkovské zástavby k vůbec nejdůležitějším. Dobrovolně se jej nezbavoval nikdo a proto najdeme u nás podélně při cestě bez uzavřených dvorků jenom ty nejchudší chalupy, na něž při postupném doplňování zástavby zbyly pouze nevhodné pozemky, zpravidla za vsí blízkou přístupových cest. Na Moravě vyhlíží situace jinak jenom napohled, umístění domů je u širokých parcel sice podélné a propojené do souvislého řadového systému, ale problém dvorků a jejich vzájemného odclonění je řešen stejně pomocí úhlového systému. U úzkých parcel je podélná dispozice objektu dokonce jen dojmová, podmíněná souvislým řadovým systémem a řešená společnou podélnou střechou nad přední obytnou místností a vjezdem do dvora. Vlastní dům je k uliční frontě kolmý (lit. 011: J. Škabrada, str. 223).

Situování v současné době dosud nejobvyklejšího půdorysného čtverce nového vesnického domku navíc s neopodstatněnou střechou malého sklonu do středu parcely vychází při srovnání s tradiční výstavbou ve všech možných ohledech hůře. Koncentrovaná a vůči okolí zpravidla převýšená novostavba své nižší předchůdce sice přehlíží, avšak intimita v domě a na pozemku neexistuje. Nesmíme ale zapomenout na důležitou věc: nevýhodami oplývající čtvercový dům uprostřed parcely si iniciativně nevymysleli stavebníci, ale vyplývá do značné míry z ustanovení stavební legislativy o odstupových vzdálenostech od sousedních parcel a objektů (lit. 011: J. Škabrada, str. 223).

PŘÍSPĚVKY K TÉMATU:

 :: Vnímání architektonického a urbanistického prostoru >>>