| DOMŮ | OCHRANA PAMÁTEK A PŘÍRODY | PAMÁTKOVĚ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ, SÍDLA A STAVBY | PŘÍRODNĚ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ | HODNOTNÉ VESNICE A STAVBY | OHROŽENÉ PAMÁTKY A STAVBY | MUZEA V PŘÍRODĚ - SKANZENY | FOTKY |
| :: Historie
muzeí SKANZENY A MUZEA SKANZENY ARCHEOLOGIE
|
| TÉMATICKÝ OKRUH -C- > OCHRANA NAŠICH PAMÁTEK > SKANZENY A MUZEA |
|
Teoretické přístupy - na valném shromáždění se diskutovalo především o dvou teoretických přístupech. Ten první zastávali pracovníci památkové péče. Lidový dům je pro ně především hmotným dokladem o uměleckých schopnostech a technické dovednosti lidových tvůrců, v druhé řadě je důležitým komponentem (nedílnou složkou - pozn. autora serveru) osídlené krajiny. Proto prosazují uchování staveb na místě (in situ) pokud možno nejdéle a s jejich převezením do muzea v přírodě, který má mít především záchrannou funkci, se smiřují až tehdy, když již jiná možnost nezbývá. Druhý směr zastávali etnografové, zejména ti pracující v muzeu. Lidový dům a lidové stavitelství chápali jako jednu složku lidové kultury, z hlediska muzejního jako sbírkový předmět (lit. 003: J.Štika - J. Langer, str.13/změněn slovosled, kráceno). Deklarace o muzeích v přírodě z roku 1957, která je výsledkem této diskuse, moudře a prozíravě usměrnila tendence v této oblasti. Stanovila, co patří a nepatří do muzea v přírodě, vyslovil se k tak zvanému oživování muzea i k otázce kopií a rekonstrukcí, odsoudila komerčnost i kýč (lit. 003: J.Štika - J. Langer, str.13). Není náhodou, že směrem na sever muzeí v přírodě výrazně přibývá a že na jihu Evropy jich téměř není. Jakoby existoval jakási nepřímá úměra: čím řidší osídlení, tím hustější síť skansenů. Vždyť ve Skandinávii jich dnes napočteme na sedmnáct set a na ostatní Evropu jich zbývá jen tři sta. Vysvětlení je prosté: na jihu se stavělo především z kamení a hlíny a takové stavby se - na rozdíl od dřevěných staveb evropského severu - těžko přenášejí. Navíc se uchovaly až do našeho věku v dobrém stavu a často se mění v památkové objekty chráněné na místě nebo v celé rezervace. Právě v tomto prostředí vzniká nový perspektivní typ muzeí v přírodě, tzv. ekomuzea. Tato muzea ochraňují původní krajinu včetně původních obydlí, která taktéž zůstávají v původní tradiční podobě, a jejich obyvatelé vykonávají obvyklé tradiční práce (lit. 003: J.Štika - J. Langer, str.16).
| |||||||||||||||||||
2000 - 2010 © MaČe |
| 2000-2010 © Martin Čerňanský | e-mail: info@lidova-architektura.cz | |









Na valném shromáždění Mezinárodní
rady muzeí (ICOM) při UNESCO v Ženevě roku 1956 dochází k rozhodnutí
o podpoře výstavby muzeí v přírodě. Šlo o kvalitativní změnu v postoji
k těmto muzeím, do té doby muzejními orgány často přehlíženým (lit. 003:
J.Štika - J. Langer, str.12).