Z hlediska stavebního fondu se památková zóna vyznačuje urbanistickým souborem staveb se stanoveným podílem nemovitých kulturních památek. Historický stavební fond a prostředí památkové zóny vyžadují vysoký a náročný stupeň památkové ochrany v předem určeném prostorovém rozsahu chráněného území. Na výrazněji nenarušené urbanistické struktuře sídla nebo její určující části jsou zachovány původní objemové formy rozhodujících typologických druhů staveb. V předem stanovené míře autenticky dochované historické objekty nevykazují závažnější nedostatky. Většinově nebo alespoň v obnovitelné míře je zachováno pojednání hlavních průčelních ploch včetně původní velikosti a rozmístění otvorů.

Ochrana, rekultivace a rehabilitace zón

S ohledem na nerovnoměrně dochované urbanistické a architektonické hodnoty je smyslem prohlášení sídelního útvaru za památkovou zónu diferencovaná ochrana území a historického stavební fondu. S ohledem na určitý stupeň narušení je často žádoucí i postupná náprava formou rekultivace prostředí a ploch (zejména prostory veřejných prostranství) nebo rehabilitace památkově hodnotných staveb.

Rozvojové plochy a novostavby v zónách

Z výše uvedených důvodů jsou rozvojové plochy nové výstavby vymezené uvnitř hranice památkově chráněného území omezeny v souladu s kulturními hodnotami tohoto území. Respektování charakteru památkové zóny může být požadováno i v případě územních plánů vymezujících nové stavby při vnější hranici zóny nebo na místě určujících pohledových směrů (kompoziční osy, panoramatický obraz vesnice v krajině, vazba na panské sídlo atd.). Ve všech případech jsou u novostaveb v památkově chráněných území i bezprostředním okolí přesně stanoveny regulativy z hlediska umístění i vnějšího vzhledu nové stavby (situování na parcele, tvar půdorysu, podlažnost, sklon střešních rovin atd.).

Stavební úpravy památek a dalších staveb

Veškeré stavební úpravy na kulturních památkách (oproti VPR je jich podstatně méně) i ostatních stavbách v památkové zóně podléhají projednání s dotčenými orgány státní památkové péče, případně i s orgány ochrany přírody. Jsou přitom vždy zohledněny a v co největší míře respektovány výsledky urbanistických rozborů lokality i stavebně-historických průzkumů jednotlivých staveb. Na využití veřejných prostorů i jednotlivých staveb jsou kladeny přiměřené požadavky, při kterých nedochází k ohrožení památkových hodnot chráněné lokality.