Krajinná památková zóna - typy krajiny

Příkladem krajinné památkové zóny může být krajina formovaná trvalým zemědělským osídlením (zemědělská krajina s charakteristickými lánovými pruhy táhnoucími se za stodolami jednotlivých usedlostí až k okrajům lesa) nebo pasekářskou kolonizací (přeměna lesní půdy na ornou zřizováním a postupným rozšiřováním tzv. pasek) či valašskou kolonizací (pastevecká krajina s postupným odlesněním horských oblastí za účelem salašnického chovu dobytka). Dále rovněž záměrně realizovaná geometrická kompoziční schémata v podobě barokní krajiny (krajinářské dílo se soustavou rybníků, alejí, parků, lesů, zámeckých obor a řadou drobných staveb). Za krajinné památkové zóny jsou prohlašována rovněž území bojišt významných historických bitev zejména z 19. století.

Ochrana krajinné památkové zóny

S ohledem na mimořádné krajinné nebo krajinářské hodnoty a hodnoty urbanistické je smyslem prohlášení více či méně rozsáhlého území za krajinnou památkovou zónu plošná ochrana části krajiny (tzv. krajinný segment) a historického prostředí.

Z hlediska historického stavebního fondu se jedná o ochranu převážně vesnických sídel včetně charakteristického obrazu v krajině (uchování panoramatických pohledů, stavebních dominant, prostorových vazeb, měřítka zástavby atd.). Dále o ochranu hodnotných architektonických souborů nebo areálů i ochranu jednotlivých památkových objektů včetně drobných staveb nebo archeologických nálezů v krajině.

Z hlediska ochrany krajiny a krajinářských úprav zahrnuje statut krajinné památkové zóny ochranu krajinných dominant, prostorového uspořádání pozemkových parcel včetně mezních pásů a rozvržení obdělávané půdy (tzv. plužina), ochranu historických zpevněných i nezpevněných komunikací, vodních toků včetně historických úprav břehového zpevnění, vodních ploch včetně historické úpravy břehů a ochranu trvalých porostů (lužní lesy, vzrostlé stromy ve formě alejí nebo solitérů).

Novostavby, pozemkové úpravy a úpravy staveb

U novostaveb přijatelných jen ve velmi omezeném počtu a pouze v intravilánu (zastavěném území) sídel je dbáno na respektování tradiční regionální formy nových staveb při použití materiálů přírodního původu. Veškeré pozemkové úpravy a úpravy na kulturních památkách i ostatních stavbách v krajinné památkové zóně podléhají projednání s dotčenými orgány státní památkové péče, orgány ochrany přírody a případně i s jinými orgány státní správy.

Jsou přitom vždy zohledněny a respektovány výsledky rozborů přírodní složky území i urbanistických rozborů území a sídel včetně archeologických průzkumů. U jednotlivých památek a památkově hodnotných staveb jsou zohledněny rovněž podrobné stavebně-historické průzkumy. Na využití území, veřejných prostorů sídel i jednotlivých staveb jsou kladeny přiměřené požadavky, při kterých nedochází k ohrožení krajinných nebo krajinářských hodnot území ani ohrožení památkových hodnot historického stavebního fondu.