OSÍDLENÍ ZÁPADNÍCH ČECH

Západní Čechy jsou, podobně jako i jiné oblasti, stavebně značně mnohotvárné. Ve východních, lesnatějších částech území se dlouho udržela a vytříbila stavba roubená, od západu a severu sem proniká i stavební technika hrázděná a poměrně brzy, především v úrodnějších oblastech, v blízkosti měst nebo i na území brzy zbaveném lesů, se častěji uplatňují stavby zděné (lit. 001: Sv. Voděra, str. 30).

Plzeňsko

Níže položená oblast Plzeňska tu má relativně nejdelší tradici trvalého zemědělského osídlení. Vesnice tu zpravidla mívají rozsáhlou náves, výraznější je podíl okrouhlic. Jinak jsou časté návsi ulicové ve výše položených, později kolonizovaných, částech území i vsi lánové s volněji koncipovanou zástavbou (lit. 001: Sv. Voděra, str. 30 a 33).

Ke starému sídelnímu území patří v západních Čechách spíše níže položená střední část oblasti. Vyšší lesnatá území byla zřejmě dosidlována až později, ve vrcholném středověku. Ve vesnickém urbanismu převažují návesní tvary, velmi často pravidelné. V západních Čechách lze dokonce nalézt extrémní příklady velkých, pravidelně vyměřených středověkých návsí – obdélných (Přehýšov v okrese Plzeň – sever) i okrouhlých s radiálním uspořádáním parcel (Lipnice v okrese Plzeň – jih). Údolních lánových vsí, které považujeme za doprovodný znak středověké vnější kolonizace, kvůli níž přicházelo do Čech zejména německy mluvící obyvatelstvo, tu kupodivu není příliš mnoho (lit. 011: J. Škabrada, str. 165).