EXTERIÉRY STAVEB

Dřevěné stavby

V lesnaté východní části oblasti dosáhla zdejší zcela roubená stavba sice jednoduchého, ale výtvarně účinného svébytného výrazu i přesto, že se zde ve větší míře neuplatnila bohatší skladba lomenice. Časté bývá zkosení zvláště předního štítu valbičkou a zvýšené zápraží, opatřené i zábradlím, takže připomíná pavláčky domů patrových. Mezi Plzní a Rokycany se tento roubený dům shodou okolností bezprostředně setkává s nejvýrazněji barokně a klasicistně ztvárněnými objekty zděnými. (lit. 001: Sv. Voděra, str. 37).

Běžnější než v jiných oblastech Čech se v západních Čechách objevuje vnější krytí roubených stěn domů hliněnou omazávkou (lit. 011: J. Škabrada, str. 166).

Štíty roubených domů byly bedněné svisle nebo i složitější symetrickou sestavou. Na styku s hráděnou architekturou pronikala tato konstrukce nejdříve právě do štítů. Častou variantu tvaru střechy představuje polovalba, zejména na Chodsku a Rokycansku. Specialitou, dochovanou už jen v posledních dokladech jihovýchodně od Plzně, jsou velké kabřince (lit. 011: J. Škabrada, str. 165).

Zděné stavby

V celé oblasti je poměrně silně zastoupena mladší zděná výstavba, která však ještě zachovává základní starší utváření domů. I pozdně klasicistní nebo už historizující výzdoba těchto objektů z druhé poloviny 19. století zůstává se staršími stavbami v přirozeném souladu (lit. 001: Sv. Voděra, str. 37).

Určitou charakteristikou tvářnost získaly zděné stavby už v 1. polovině 19. století v širším okolí Plzně. Domy i v bohatších usedlostech nadále zůstávaly přízemní, přepisující i v dispozici tradiční schéma dřevěných domů. Dosti často se zde uplatňovaly náročně provedené štíty s bohatou štukovou výzdobou (Kyšice, Ejpovice), ale pouze zřídka s bohatším obrysem. Ten se prosadil především na štítových nástavcích klenutých bran, které se zhusta pořizovaly jako první zděná stavba v usedlostech jinak dřevěných (Tymákov) (lit. 011: J. Škabrada, str. 167).

K vybavení usedlostí patřily i brány, z nichž mladší byly již větší a v jednodušším provedení, se segmentovým obloukem nebo přímým překladem, popř. pouze s postranními pilíři (lit. 011: J. Škabrada, str. 168/změněn slovosled).

Pece se častěji v rámci kuchyně vysouvaly za dům, kde více nebo méně vyčnívaly ze zadní podélné stěny (lit. 011: J. Škabrada, str. 167).

Ve srovnání s necitlivou novodobou výstavbou můžeme za lidovou architekturu považovat i vesnickou výstavbu ze 2. poloviny 19. až počátku 20. století. V západních Čechách má velmi početné zastoupení, protože ke skutečně masovému přezdívání starší dřevěné zástavby docházelo v rozsáhlých oblastech právě až v této době. Nejtypičtější změnou oproti staršímu období bylo budování sýpkových polopater s typickými větracími (ležatými) okénky při podlaze půdy. Ta mohla sloužit jako sýpka díky nespalné taškové krytině i nastupujícím vaznicovým krovům, které ponechávaly podkrovní prostor relativně volný. Přezdívaly se i všechny hospodářské budovy (lit. 011: J. Škabrada, str. 167-168).