OSÍDLENÍ VÝCHODNÍCH ČECH

Stavebně nejrázovitějším územím v popisované oblasti je lesnatá a vysoko položená Českomoravská vrchovina. Přestože i zde je mnoho vesnic vrcholně středověkého původu, značná část osídlení vznikla i v období mladším, zejména v 16. století a později. Důvodem byla právě obtížnost přístupu, nutnost pracného mýcení lesů při získávání orné půdy vzhledem k drsnému podnebí i relativně krátká vegetační doba, v níž bylo možné dosáhnou rentabilních výsledků teprve v období vyspělejšího zemědělského hospodaření. Tyto okolnosti se obrážejí i ve způsobech uspořádání vesnic, usedlostí i jednotlivých objektů. Zatímco starší vesnice, zakládané ještě ve výhodnějších polohách, mají většinou návesní nebo ulicový půdorys, mladší sídliště se údolní řetězovou nebo rozptýlenou dvorcovou formou více podřizují podmínkám terénu i zemědělsko-pasteveckému způsobu života. Nejcharakterističtějším znakem uspořádání zdejších usedlostí, zvláště ve vyšších polohách, je snaha seskupit objekty do kompaktního čtyřstranného útvaru obklopujícího dvůr. V rozptýlené zástavbě a chladném větrném podnebí poskytovala takto utvářená usedlost relativně snesitelné podmínky vnitřního provozu i v zimním období. V níže položených částech území je pak i skladba usedlosti volnější.