Haná - hanácký obytný dům upoutává především svou jednoduchou, kubickou formou. Ta je podtržena i poměrně malým množstvím povrchových detailů, které se omezují na ploché rámování okem, ploché, svislé nebo vodorovné pásy a okenní mříže. Výrazným znakem však byla sytá barevnost stěn. Jen u malého počtu objektů se setkáváme s hojnějším použitím plastického dekoru (lit. 001: Sv. Voděra, str. 89).

Zděné stavby na Hané

Haná - po přechodu na cihelnou stavební techniku zůstává hanácký statek strohý, bez plastických štukových detailů. Přestavěné domky se naopak ponechávaly v působivém režném zdivu, pouze s drobnými doplňky kolem oken (lit. 001: Sv. Voděra, str. 89).

V olomouckém a prostějovském jádru Hané se domy z pálených cihel ze 2. poloviny 19. století zpravidla neomítaly a tento zvyk se na Hané udržoval i později, až do puristicky jednoduché výstavby v dispozici stále ještě tradičních domů v období mezi světovými válkami (lit. 011: J. Škabrada, str. 188).

Horní Haná - výrazně klasicistní a opravdu zděná architektura charakterizuje především výše položenou oblast tzv. Horní Hané v okolí Mohelnice a Zábřehu. Kromě výrazných štítů a honosných přízemních i patrových průčelí patří ke zdejšímu vesnickému klasicismu i charakteristické arkády ve dvorech, klenuté do jednoduchých pilířků i toskánských sloupků, později střídaných litinou (lit. 011: J. Škabrada, str. 187).

Arkádová zásep při chlévech pak silně konstrastuje se slepou plochou zadní stěny chlévů sousedního statku. Zadní fasáda domu nemá nároky na zvláštní úpravu, protože se neuplaťnuje. Dvůr je navíc od veřejného prostoru navíc důsledně oddělen domem. "Interiér" dvora hanácké usedlosti tak těmito změnami získal zcela odlišný charakter (lit. 001: Sv. Voděra, str. 80 a 88/změněn slovosled).