INTERIÉRY STAVEB

Dřevěné stavby v Beskydech

Obytné stavení setrvalo až do relativně mladší doby ve starém, jen dvouprostorovém, půdorysném uspořádání se síní a jizbou. V rohu jizby při vstupu byla chlebová pec s otevřeným ohništěm - krbem - před ústím. Kouř se odváděl dýmníkem - kozubem - do půdního prostoru, teprve později se vyzdíval až nad střechu. Tato skutečnost se pak odráží i v utváření a v koncepci interiéru. Jizba je na rozdíl od českého domu o mnoho vyšší. Ze síně bývá strmý vstup na půdu – „na hůru“, která posléze sloužila skladování i jako spižírna. Později se i zde začaly k síni, stejně jako v Čechách, přiřazovat komory. U některých domů nalezneme tyto komory i ve dvou podlažích nad sebou (lit. 001: Sv. Voděra, str. 90).

Vybavení obytné jizby bylo velmi prosté. Hrubé lavice z fošen podél stěn byly určeny k odpočinku a ke spaní i jako odkládací plochy při práci. Dřevěný stůl, vždy mistrně řemeslně zhotovený a situovaný v rohu jizby proti vstupu, sloužil jako jídelní i pracovní plocha. U stolu stávala jedna řezbářsky opracovaná židle, která byla určena pro hosta. Pod okny stála truhla k úschově svátečních šatů. Příčně přes prostor jizby byla dvě bidla nebo tenčí trámce, které tvořily nad pecí nosnou osnovu pro vytvoření „polopatra“ pro uložení a sušení různého materiálu (lnu, vlny, dřeva apod.) Stěny jizby se ponechaly jako srubovina, s otesanými boky, ale bílily se vápnem nebo vápnem se šmolkou (lit. 001: Sv. Voděra, str. 90).

Stavby v Jeseníkách

Převažuje zde smíšený, komorově chlévní půdorysný typ domu. Charakteristický znak představuje podklenutí komína ve středu síně (komín pak vyrůstá přímo z hřebene) (lit. 011: J. Škabrada, str. 189).