| :: Krajina
- příroda, domov |
TÉMATICKÝ OKRUH -B- | HLAVNÍ REGIONÁLNÍ OBLASTI | SEVERNÍ ČECHY |
 KRAJINA
SEVERNÍCH ČECH |
 Obytné
stavby a bydlení |
|
DOMY SEVERNÍCH ČECH V rozsáhlé severočeské oblasti dospěl vývoj lidové architektury poměrně brzy ke vzniku patrového uspořádání. Kromě nejméně úrodných, hlavně nejvýše položených oblastí (Jizerské hory, Krkonoše) a také jejich podhůří, kde nebyla souvislost českého sídlení výrazněji dotčena, tady nakonec převládl dům patrový. Že však vznik tohoto domového uspořádání nelze spojovat jen s etnickou příslušností obyvatel, ukazuje nejlépe vývoj v českém Pojizeří, kde je u zdejších roubených domů trojdílného komorového půdorysu dobře sledovatelný vývoj k patrovému uspořádání vlivem zlepšených hospodářských podmínek i starší dřevěné patrové architektury městské. Ostatně právě v západnějších oblastech (Českolipsko, Litoměřicko), kde německé obyvatelstvo postupně nabylo převahy, je na konstrukčním uspořádání roubených patrových domů nejlépe patrna vývojová skladba, jejíž základní jednotkou je opět přízemní roubený dům. Teprve na tento zcela hotový útvar je jakoby opatrně nasazena horní stavba, která přízemní buňku dokonce obkračuje, podpírána při jejím vnějšku představenými kozovými podporami – podstávkou. V těchto oblastech je rovněž patrné výraznější zastoupení chlévního uspořádání domu (lit. 001: Sv. Voděra, str. 41). Dřevěné domy Pozůstatky středověkých stavebních zvyklostí, tzn. domy s vyšší obytnou místností, která bránila vzniku patra nad celým půdorysem, se tu dochovaly jenom sporadicky, především na styku se zmíněnými oblastmi přízemního domu. Jinak se běžně objevuje mladší, plynulá výška zastropení v přízemí a u patrových domů i v patře. Vyskytují se i tu dřevěné polopatrové domy, přičemž spodní svislou část stěn podkroví zpravidla tvoří roubená konstrukce, připomínající roubené věnce lidových staveb na Chebsku (lit. 011: J. Škabrada, str. 173). V severních Čechách se dodnes dochoval u nás zřejmě největší počet starších dřevěných domů. Značný podíl v nich tvoří patrové domy, které převládaly zřejmě už v 17. - 18. století zejména v oblastech s německy mluvícím obyvatelstvem (lit. 011: J. Škabrada, str. 172).
Přízemní roubené domy se nacházejí spíše v českém Pojizeří a Podještědí a v málo úrodných kopcovitých oblastech Liberecka a Děčínska (lit. 011: J. Škabrada, str. 172). Dřevěné domy se zděnou části Zděná stavba se v lesnatějších částech prosazovala jen postupně, počínaje zadními chlévními částmi přízemí obytných domů a ve střední části domu samozřejmě alespoň útvarem kuchyně. Častou materiálovou kombinací ve střední části severních Čech je patrový dům, který má v přízemí obytnou část v čele domu roubenou a zbývající dvě třetiny zděné, patro dřevěné, roubené, zvláště v přední části s obytnými místnostmi a s případným podílem hrázděné stavby v zadní části hospodářské (lit. 001: Sv. Voděra, str. 53). Zděná stavba se v lesnatějších částech prosazovala jen postupně a na severočeský venkov proniká od 2. poloviny 18. století. Velmi často probíhalo postupné přezdívání dřevěných domů, které vždy začínalo v zadní polovině přízemí (kuchyně a chlévy), přičemž na přelomu 18. a 19.století se takto materiálově a technologicky kombinované stavěly i novostavby. Vcelku běžné byly (a dosud jsou) domy s přízemím vpředu (v obytné části) roubeným a vzadu zděným, s patrem buď roubeným nebo hrázděným, popř. kombinovaným (lit. 011: J. Škabrada, str. 174). Zděné domy Ke zformování určitých regionálních variant zcela zděných domů došlo, podobně jako i jinde v Čechách, v průběhu 1. poloviny 19. století. Jednalo se o architekturu, která byla součástí tehdejšího výtvarného snažení klasicistního charakteru vycházela vstříc přísnějším protipožárním nařízením a přitom plynule navazovala na starší předlohy dřevěných staveb včetně prostorového schématu přízemních i patrových domů (lit. 011: J. Škabrada, str. 175).
Sklářské domy - v kopcovité oblasti severně od České Lípy, kde se zvláště v 18. století rozvíjela speciální sklářská výroba, včetně mezinárodní distribuce výrobků, se na vesnicích uplatnil relativně honosný, v základě nezemědělský typ domu (lit. 001: Sv. Voděra, str. 41 a 53). Severočeskou specialitu starší maloměstské výstavby představují tzv. sklářské domy, budované (podobně jak např. barokní fary) na sice troojdílném, ale nezemědělském půdorysném principu se dvěma komíny. Ty umožňovaly vytápět oba krajní díly půdorysu, takže obytná mohla být skutečně celá přízemí i patra. Tyto domy stávaly na parcelách samostatně, často podélně ke komunikaci a s oblibou užívaly mansardovou nebo polomansardovou střechu. Jejich největší soubor se dochoval v Novém Boru, zejména v jeho části, připojené plánovitě ke staršímu jádru městečka na konci 18. století (lit. 011: J. Škabrada, str. 174).  SEZNAM
ODBORNÉ A NAUČNÉ LITERATURY VČETNĚ REJSTŘÍKU AUTORŮ
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||
)
)
)
)
)
)
)
)
)
|
2000 - 2010 © MaČe |
| 2000-2010 © Martin Čerňanský | e-mail: info@lidova-architektura.cz | |