EXTERIÉRY STAVEB

Domácká řemeslná výroba ve výše položených oblastech se v severních Čechách projevila obvyklým zvětšením světnice a větším počtem jejích oken (lit. 001: Sv. Voděra, str. 41).

Dřevěné stavby

Pro domy na Kokořínsku a Českolipsku je charakteristický nesymetrický tvar příčného řezu odrážející se výrazně na štítovém průčelí a podmíněný zúžením patra. Patro mohlo být totiž pouze jednotraktové, zatímco přízemí hlavně u větších patrových domů mívá často vyvinuté dvoutraktové schéma. Střecha tak na zadní straně domu spadá až na úroveň přízemí. Dům je tedy zcela patrový jen na vstupní straně ze dvora, kde také mívá často pavlač. Ta může být různě dlouhá, někdy i po celé délce domu. Vždy ji kryje přesahující střecha, podobně jako u českého domu přízemního kryje střecha zápraží (lit. 011: J. Škabrada, str. 173/změněn slovosled).

Patrový roubený dům níže položených zemědělských oblastí severních Čech patří svým náročným tesařským zpracováním k nejvýraznějším reprezentantům lidové architektury v našich zemích. Přispěly k tomu hlavně možnosti, které tyto objekty skýtají pro náročnější výtvarné zpracování některých svých částí – především vlastní lomenice, podstávky a pavlače (lit. 001: Sv. Voděra, str. 53).

Základním prvkem rozvrhu lomenice (bedněného štítu), který bývá odrazem konstrukce krovu, je vodorovně římsové předělení zhruba v polovině výšky štítu. V místech dotyku s okrajem střechy jsou spuštěny kolmice, střední osou je dělen horní trojúhelník. Větší okénka nebo jen okenice jsou zpravidla nahoře pod římsou v obdélné střední části, která je prkny pobita svisle. Zbývající dvojice trojúhelníkových ploch po bocích středního obdélníka a ve vrcholu jsou prkny vykryty šikmo, vzhledem ke sklonu střechy buď rovnoběžně nebo kolmo, v témž “patře” lomenice vždy souměrně podle střední osy. U větších štítů, před krovy, jež mají zpravidla komplikovanější skladbu, bývají lomenice děleny i dvěma (výjimečně třemi) římsami. Prkna omezující lomenici při okraji střechy a také ta, která tvoří spodní část římsy, bývají pro styk s lištami kryjícími spáry prken vlastní lomenice upravena obloučkovým vyřezáním. Na nejbohatších lomenicích na Litoměřicku a Českolipsku se objevuje i motiv sloupků, závislý na pravidelnějším zvyku ozdobně ztvárňovat sloupky zdejší podstávek. Pokud se na domech objevuje datování, jsou pravidelným místem právě tyto nejnáročněji zdobené části domů (lit. 001: Sv. Voděra, str. 53).

Místem uplatnění ozdobného prkenného vyložení a vyřezávaných sloupků jsou pavlače, které původně zprostředkovaly vnější přístup do komor v zadní části patra. U severočeských domů se vyskytují v nejrozličnější podobě od krátkých, až po dlouhé útvary lemující celý dlouhý bok domu. Výjimečně bývají protaženy i na štítovou stranu domu, tady však bývá zábradlí pavlače v líci stěny přízemí a štítová stěna v patře o hloubku pavlače zasunuta. Takováto “lodžie” se někdy místo pavlače objevuje i na boční stěně domu (lit. 001: Sv. Voděra, str. 53).

Zděné stavby

Ve Středohoří, kde byl nedostatek dřeva a přitom nadbytek dobře přístupného a zpracovatelného kamene (hlavně opuky), se běžně stavěly patrové domy zcela zděné (kamenné a později i cihlové, s případným podílem vepřovic). Tyto domy s jednoduchými, klasicistními fasádami se pak hojně uplatňují v 19. století v rozlehlé oblasti severních, západních i středních Čech (lit. 001: Sv. Voděra, str. 53).

Sklářské domy - na jejich tvarovém výrazu se kromě místních tradic lidové architektury uplatnil slohový vliv barokní a klasicistní. Časté je použití náročnějších, mansardových střech (lit. 001: Sv. Voděra, str. 53). Na sklářských domech stojicích samostatně na parcelách se s oblibou užívaly mansardové nebo polomansardové střechy (lit. 011: J. Škabrada, str. 174).