ÚDOLNÍ LÁNOVÉ VESNICE

Vesnice vrcholného středověku

Údolní vesnice z období vrcholného středověku obecně převažují v oblastech s větší členitostí terénu. Jejich základem jsou zemědělské usedlosti více či méně rozptýlené podél vodního toku tekoucího v údolí a tvořícího podélnou osu sídelního útvaru. Samotný prostor údolní nivy však zůstával při založení zpravidla nezastavěn z důvodu častých záplav i obtížného přístupu k obdělávaným polnostem z nejnižších poloh. Velké a původem nejstarší zemědělské usedlosti tak mohou být situovány v podstatně větší nadmořské výšce a poměrně velké vzdálenosti od vodního toku. V současné době může být původní situace již méně čitelná, neboť i prostor údolní nivy byl postupně kultivován a zastavován mladšími stavbami. Oproti zemědělským usedlostem se však jedná o stavby podstatně menších rozměrů a bez velkých hospodářských objektů, pokud samostatné hospodářské stavby nechybí zcela. Obdobně jako u návesních vesnic pochází z období vrcholného středověku vlastní půdorysná struktura sídla, zatímco samotné stavby dochované do dnešních dob jsou až na vyjímky mladšího data (MaČe).

Obsah: Lánová vesnice - údolí, zemědělská usedlost a lán • Lánová vesnice - údolní niva a poloha zemědělských usedlostí •

Lánová vesnice - údolí, zemědělská usedlost a lán

Schéma údolní lánové vesnice stojí na jednoduchém a racionálním principu jednoho pozemkového pruhu, který se táhl za zemědělskou usedlostí a dosahoval zpravidla až na hranice katastru. Většina údolních vesnic byla založena na podélném systému, jehož osou byl zpravidla potok, zejména ve výše položených a tvarově více členitých horských a podhorských oblastech. Po březích potoka, někdy ale také jen na jednom jeho břehu, byly rozměřeny úseky přidělené jednotlivým zemědělským usedlostem. Tyto úseky tvořily šířku pozemkového pruhu a postupným obděláváním půdy se protahovaly dále za usedlost. Terén směrem od vodoteče zpravidla více či méně stoupal, takže nejobvyklejší sled kultur a způsobu obdělávání v pruhu za usedlostí postupoval v tomto pořadí: zahrada, pole, louky a les, který často v nejvyšších partiích pozemků přetrval. Plocha (pruh) pozemku přidělovaná jedné usedlosti se nazývala lán, odtud název údolní lánové vesnice (lit. 011: J. Škabrada, str. AA/doplněno).

Lánová vesnice - údolní niva a poloha usedlostí

Vesnice tohoto typu vlastně nemají náves a zemědělské usedlosti vymezují jen jakýsi dlouhý prostor podél potoka, který v závislosti na vzdálenosti obou protějších řad a členitosti terénu může vzbuzovat dojem alespoň zčásti uzavřeného prostoru. Na vytvoření skutečného návesního prostoru ve skutečnosti nezáleželo, čemuž nasvědčuje i skutečnost, že pokud při břehu potoka ležela vyšší terasa, na které teprve mohla být zřízena pole, situovaly se zemědělské usedlosti až do této vyšší polohy a to i za cenu úplného odtržení od společného prostoru údolní nivy. Tato koncepce je snadno pochopitelná, když si uvědomíme, že v původní sídelní situaci mohla být více či méně široká niva (prostor kolem potoka) v podstatě neprůchodná, zarostlá, s mokřinami a meandrujícím potokem (lit. 011: J. Škabrada, str. AA).

Autor prvního odstavce a fotodokumentace ke stránce Středověká údolní vesnice - údolí, zemědělská usedlost a lán © Martin Čerňanský