RANĚ STŘEDOVĚKÉ VESNICE

Zaniklé vesnice a průzkumy

Raně středověká vesnice byla zpravidla založena v nížinné poloze se snadno dostupným vodním zdrojem. Z architektury raného středověku se ve vesnickém prostředí dochovaly pouze románské kostely, budované již tehdy z kamene. Na ostatní stavby bylo používáno výhradně dřeva a hlíny a vyjma nálezových situacích dochovaných pod úrovní terénu v podstatě zcela zanikly. Archeologické průzkumy zaniklých vesnic tak obvykle představují jedinný zdroj informací o půdorysném uspořádání raně středověkých osad, které se v období vrcholného středověku zpravidla mění. Na velmi staré stálé osídlení některých lokalit kromě románských kostelů poukazuje i rejstřík místních jmen, která jsou často nositely nejstarší doložené informace o obci (MaČe).

Obsah: Osídlení a středověká vesnice • Románská architektura a románský kostel • Zaniklé vesnice a archeologie • Jmenný rejstřík vesnic raného středověku •

Osídlení a středověká vesnice

Vesnické osídlení v období raného středověku bylo až na vyjímky situováno uvnitř tzv. starého sídelního území, zaujímajícího nejníže položené oblasti. Důvodem byly nejlepší podmínky k zemědělství určované nejúrodnějšími a dostatečně zavlažovanými půdami i s tímto spojenou snadnou dostupností vodního zdroje (MaČe).

Románská architektura a románský kostel

Dochovanou či doloženou síť středověké sídelní struktury tvoří románská architektura - poměrně početná síť vesnických románských kostelů, dokládající kulturní příslušnost našeho území k západní křesťanské civilizaci. Základní informaci o uspořádání románské vesnice obsahují orientací svých vstupů především samy románské kostely. Často zde existoval samotný vstup na tribunu v západní části lodi (spojenou mnohdy s věží), který nejspíše signalizuje polohu více či méně blízkého panského sídla, ležícího přibližně tímto směrem. Hlavní vstup i u tribunového kostela ale tvoří portál pro vesnické obyvatele, účastnící se bohoslužeb. Jeho umístění je sice omezeno typologickými možnostmi převažujících podélných kostelů na jižní nebo severní stranu lodi, ale už časté střídání těchto možností naznačuje, že prostorové uspořádání kostela reagovalo na širší sídelní souvislosti a bylo skutečně potvrzeno, že vstupy byly směrovány k tehdejší osadě (lit. 011: J. Škabrada, str. AA /upraveno).

Zaniklé vesnice a archeologie

Ověření orientace románského kostela můžeme provést především pomocí povrchového sběru keramiky, především v místech později zaniklých vesnic. Při těchto průzkumech se také ukázalo, že důležitým ukazatelem pro situaci románské vesnice, jejího umístění ve vztahu ke kostelu, je i členitost terénu a charakteristika tehdejších přírodních zdrojů v bezprostředním okolí, zejména přístup k vodě. Zatímco pro kostel se volila pokud možno vyvýšená poloha (nejen kvůli vazbě na sídlo feudála, ale i proto, že kostely jako jediné pevné a nespalné objekty plnily pro obyvatele i funkci útočiště), zemědělská osada vyžadovala spíše rovinnou polohu se snadným přístupem k vodě. Modelovou situaci české románské vesnice tedy reprezentuje kostel na návrší či hraně terénní terasy, pod níž, zpravidla při břehu vodoteče, ležela vesnice. Zmíněné minimálně tři druhy terénů i orientace vůči slunci, navíc s velkými rozdíly ve vlhkosti (temeno nebo stráň, spodní plošina a břehy s případně zamokřenou nivou), současně představovaly relativně bohatý rejstřík přírodních zdrojů z hlediska travin, olistění a dřeva, což bylo pro hospodaření i stavbu běžných středověkých objektů důležité (lit. 011: J. Škabrada, str. AA/upraveno).

Podrobnější informace o půdorysném uspořádání samotné vesnice v raném středověku zatím nemáme, i když jejich získání by bylo spíše otázkou vynaložených prostředků pro archeologické výzkumy na vhodně zvolených lokalitách. Dá se však předpokládat, že půdorysné formace vesnic, obklopujících dnes románské kostely nemusí být ze stejné doby, zejména když tyto půdorysy typově přísluší k mladším systémům osídlení (lit. 011: J. Škabrada, str. AA).

Jmenný rejstřík vesnic ranného středověku

Kromě existence románských kostelů ukazují na raně středověké stáří vesnic i některé další více nebo méně určité náznaky, zejména tvary jejich jmen (např. Újezd, což byl způsob vytyčování nových vesnic, resp. hranic jejich katastru, které se odehrávalo jejich obejitím) (lit. 011: J. Škabrada, str. AA).