DŮM VRCHOLNÉHO STŘEDOVĚKU

Konstrukce a tepelná izolace domu

Dům z období vrcholného středověku charakterizovaný vysokou dymnou jizbou a patrovým blokem komor se vyznačoval roubenou konstrukcí v celém půdorysném rozsahu. Roubení stěn je provedeno z netesaných klád, použitých rovněž na konstrukci povalového stropu podepřeného v jizbě jedním trámem obdélníkového profilu. Vedle téměř neopracovaných kuláčů velkého průřezu je pro vrcholně středověkou dymnou jizbu rovněž příznačné dvouřadé uspořádání otvorů, přičemž právě horní větrací okna poukazují na vrcholně středověký způsob vytápění této obytné místnosti. Nedílnou součástí vrcholně středověkého domu je z vnější strany nanášená hliněná mazanina, sloužící jako tepelná izolace a zároveň výrazně zvyšující protipožární odolnost dřevěné konstrukce (MaČe).

Konstrukce a izolace domu: Dymná jizba domu - konstrukce a izolace stěn a stropu, okna • Vstupní síň domu - konstrukce stropu • Komorový blok domu - strop a hliněná mazanina •

Jizba - konstrukce a izolace stěn a stropu, okna

Na našem území byla v tomto období konstrukce jizby a za běžných okolností i celého domu roubená, se stropy nesenými příčně kladenými hraněnými nosnými trámy. Ty měly také vliv na ustálení šířky domu a tudíž i parametrů běžné obytné místnosti, protože za normálních okolností neumožňují větší rozpon než cca 5-6 metrů. Stěny byly roubené z nehraněných kuláčů, kterým se mohly stesávat více vyčnívající úseky na vnější straně, kde se na srub alespoň v některých oblastech zřejmě běžně nanášela izolační hliněná mazanina tepelné a protipožární funkce. V interiéru se stěnové kuláče nechávaly viditelné s občas bílenými spárami, do nichž se napřed napěchoval mech a poté se potáhly hliněnou vymazávkou. V jizbách se nacházel stropní hraněný trám vždycky pouze jeden, a to uprostřed. Běžný záklop byl z kuláčů, jejichž profily zpravidla nebyly o mnoho menší než profily ve stěnách, se stejně vymazanými spárami. Hliněná omazávka stěn na vnějších stěnách přecházela nahoře i na strop, což dovršilo tepelnou kompaktnost bloku jizby a velmi účinně ji chránilo zejména proti požáru, přicházejícímu zvenčí (lit. 011: J. Škabrada, str. AA).

Prostory jizeb mají z důvodu volně stoupajícího kouře výšku kolem 3-4 metrů, přičemž jejich horní část (spíše až polovina) prostoru je vyhrazena dýmu. Pro zabezpečení pobytu lidí ve spodní části je tato část chráněna systémem otvorů ve stěnách, nad okny a nade dveřmi, jimiž dým může odcházet mimo jizbu, jakmile spodní "hladina" zaplnění prostoru dosáhne této úrovně. Tato úprava se projevuje zcela specifickými dvouvrstevnými sestavami otvorů - ve spodní úrovni tu jsou obvyklá "světelná" okna a těsně nad nimi (tak aby zbývalo ještě dost místa pro dým) horní otvory pro odvod dýmu, tzv. větrací nebo dymná okna (lit. 011: J. Škabrada, str. AA/upraven slovosled).

Vstupní síň domu - konstrukce stropu

O zastropení vstupní síně domu nevíme téměř nic, přičemž však lze soudit, že v případě odvodu kouře z jizby do síně by tu byl strop spíše překážkou (lit. 011: J. Škabrada, str. AA).

Komorový blok domu - strop a hliněná mazanina

V nezakouřených komorách bez požadavku na vytápění je výška stropu oproti vysoké dymné jizbě zhruba poloviční, tj. kolem 2 metrů. Tato snížená výška tedy umožňovala provedení i dvou komor nad sebou, situovaných pod spoločnou střechou s obytnou částí domu. Časté přitom bylo řešení, kdy velká sýpková komora v patře půdorysně odbovídala dvou přízemním komorám poloviční šířky. Tím se výrazně zmenšilo zatížení ohybovým momentem u stropních trámů přízemí, protože tyto trámy byly v polovině svého rozpětí podepřeny právě dělící stěnou dolních komor. I komory byly zřejmě zvenčí (a zvláště shora, na stropech) opatřovány izolační hliněnou omazávkou, protože jejich obsah vyžadoval ochranu (v případě sýpkových komor životně důležitou) před požárem, kterému střechy s dřevěnými krovy a vysoce spalnou doškovou krytinou nemohly vzdorovat (lit. 011: J. Škabrada, str. AA).