DŮM VRCHOLNÉHO STŘEDOVĚKU

Dispoziční uspořádání, interiér domu

Dosavadní poznatky nasvědčují tomu, že ve 2. polovině 13. až v průběhu celého 14. století se ve vesnické zástavbě objevuje dům trojdílného půdorysu, jehož princip zůstává neměnný po celou dobu trvání tradičního zemědělství, tzn. až do 20.století. Tento komorový typ půdorysu sestával z řadové sestavy tří zhruba čtvercových místností. Vstupovalo se do střední síně a odtud vlevo nebo vpravo do obytné místnosti - jizby. Levá nebo pravá dispozice domu se řídila orientací ke světovým stranám, konfigurací terénu a nejvhodnějším umístěním místností ve vztahu k veřejným prostorům (ulici či návsi). Zbývající třetí, zadní díl domového půdorysu, tvořila komora - víceúčelový, zejména úložný, nevytápěný prostor (lit. 011: J. Škabrada, str. AA/upraven slovosled).

Interiér domu: Obytná část domu - dymná jizba, pec a ohniště • Střední, tj. vstupní část domu - síň • Hospodářská část domu - komora nebo komorový blok •

Obytná část domu - dymná jizba, pec a ohniště

V dymné jizbě stálo v koutě za dveřmi (vždy proti stěně obrácené do dvora) otopné zařízení - podesta s pecí, ústím zpravidla obrácenou směrem ke dveřím. K běžnému vaření a svícení se používal otevřený oheň, pro který bylo místo na podestě před ústím pece. To byl zpočátku jediný obslužný otvor, jímž se nakládalo palivo i pečení a kterým z pece odcházel kouř. Pokud se v peci peklo podobně jako v mladších dobách, naložila se potřebným množstvím dřeva či klestí, které se zapálilo a nechalo vyhořet. Popel se pak vymetl a do čisté rozpálené pece se vsunulo jídlo, které se právě peklo, a pec se na patřičnou dobu uzavřela. Takový provoz produkoval zejména nárazově při roztápění pro pečení chleba značné množství kouře, který odcházel volně do prostoru jizby, která musela být na takovýto provoz uzpůsobena - odtud samotný název dymná jizba. Vytápěcí zařízení těchto jizeb tvoří tedy kombinace pece a otevřeného ohně, přičemž pec je v jizbě nejen umístěna, ale i odtud obsluhována a do prostoru místnosti vypouští veškerý kouř. Nad topeništěm bývá pouze hlínou omazaný lapač jisker, který snižuje nebezpečí požáru. Právě z důvodu kouře od otevřeného ohně byla jizby navrhovány dostatečně vysoké (lit. 011: J. Škabrada, str. AA/doplněno o šedý text).

Poloha topeniště v jizbě domu byla neměnná a proti ní se ustálilo umístění stolu a lavic při stěnách pro jídelní sezení, tedy v rohu sevřeném oběma "okenními" stěnami. Lavic bylo ve středověku více než v pozdějších dobách, protože sloužily i ke spaní, zejména v zimním období, kdy v jizbě jako v jediné teplé místnosti musela přebývat celá rodina (lit. 011: J. Škabrada, str. AA).

Střední, tj. vstupní část domu - síň

O středním dílu trojdílného půdorysu domu - vstupní síni, ze které se vstupovalo do obou krajních dílů toho víme zatím nejméně. Zřejmé je pouze, že ve středověku plnila více funkcí než později, protože se v mladším období spíše zužovala (lit. 011: J. Škabrada, str. AA).

Hospodářská část domu - komora či komorový blok

Tuto část domu tvořila komora nebo komory zřejmě v takovém uspořádání, které odpovídalo vysokému bloku jizby na protější straně síně. V čistých nezakouřených komorách stačila ale nižší výška stropů, takže ekonomicky přirozené řešení představoval komorový dvoupodlažní blok, někdy i s ohledem na případnou svažitost terénu kombinovaný se sklepem. U komor bylo možné i velmi racionální řešení, kdy v přízemí byly umístěny dvě užší komory vedle sebe zatímco nad nimi je přes celou šířku jen jedna sýpková komora. Spodní komory měly spížní a úložný charakter, horní, už spolehlivě suché, sloužily jako sýpkové komory k ukládání zrna pro mletí i příští osev, mouky a dalších produktů. V komorách se rovněž (především v létě) spalo, protože jizba byla sice teplá, ale zejména při větším počtu lidí v domácnosti a s přítomností více generací nepohodlná. (lit. 011: J. Škabrada, str. AA/změněn slovosled, část textu přesunuta na stránku o konstrukci středověkého domu).