| DOMŮ | TYPY VESNIC A KATASTRU - BYDLENÍ, DŮM A CHALUPY | STAVEBNÍ MATERIÁL A JEHO POUŽÍTÍ | KONSTRUKCE HISTORICKÝCH STAVEB | SEZNAM STAVEB NA VESNICI | HISTORIE OSÍDLENÍ A DĚJINY ARCHITEKTURY | FOTO |
| TYPY
STAVEB |
| TÉMATICKÝ OKRUH -A- > VÝVOJ LIDOVÉ ARCHITEKTURY > SEZNAM STAVEB |
SÝPKY A KOMORY Stavby pro uskladnění plodin U některých starých a zděných objektů sýpek (zejména v jižních Čechách) bývá masivní povedení sýpky a její umístění v usedlosti tak výrazné, že můžeme předpokládat obranný charakter stavby. Některé sýpky situované při vjezdech do dvorů bývají totiž postaveny tak, že svým půdorysem poněkud předstupují před linii ohrazení a jejich štěrbinové "střílnovité" otvory umožňují aktivní kontrolu prostoru před bránou. Tento princip tzv. flankování známe zejména ze středověkého fortifikačního (vojenské opevnění) stavitelství, kde umožňoval vysouváním bašt před hradební linii boční ostřelování útočníků při hradbách. V sýpkách se také setkáváme s důkladným provedením zevnitř ovládaných závor, resp. s jejich dlouhými lůžky, vybedněnými do zdiva už při stavbě a známými ze středověkých hradů a tvrzí. Taková stavební zvyklost bezpochyby znamená, že se sýpky považovaly i za případné pevné útočiště v okamžiku nebezpečí. Tomu také odpovídá, že v sýpkách nacházíme častěji než jinde tajné úkryty - zpravidla záměrně (už při stavbě) zazděné hrnce s maskovaným přístupem, které mohly sloužit zejména pro uchování cenností v neklidném období. Pokud bylo spodní Součástí "stavební výbavy" sýpek jsou odkládací niky ve zděných stěnách (někdy s výdřevou) a úzké štěrbinové "střílnové" větrací otvory. V jižních Čechách se dochovaly zvláštní stavební útvary ochrany vstupů do zděných přízemků či suterénů, připomínající moravská žudra, jejichž starobylý název "šíje" je středověkého původu a znamenal tehdy vedle užšího zprostředkujícího článku i stavební zabezpečení sestupu do zahloubeného prostoru (lit.011: J.Škabrada, str.číslo stránky bude doplněno). Mezi dnes už desítkami zjištěných nejstarších vesnických staveb pocházejících ještě z předbělohorského období mají sýpky poměrně značný podíl a to díky své kompaktní výstavbě, která měla více předpokladů k přetrvání. Náročnější objekty z bohatších usedlostí mívají většinou charakter mohutných zděných staveb, vybavených i pozdně gotickou kamenickou prací (lit.011: J.Škabrada, str.číslo stránky bude doplněno). Závěr stavby sýpek jako samostatných objektů přineslo až užívání tvrdé, nespalné krytiny v souvislosti s masovým nástupem zděných staveb na počátku 19. století. Od této doby se mohlo obilí bezpečně uskladňovat na půdách v domech, navíc díky požárně bezpečnému provádění zděných komínů. Ještě snadnější možnost přesunu sýpek do podkroví nastala na konci 19. století v souvislosti s nástupem vaznicových krovů a půdních nadezdívek, které vytvořily volné a dobře využitelné prostory podkrovního polopatra (lit.011: J.Škabrada, str.číslo stránky bude doplněno). Doplnit sýpková polopatra, hanácký dům s výškou (koncept, MaČe). Se souhlasem autora převzato
z publikace
| ||||||||||||||||||
|
2000 - 2010 © MaČe |
| 2000-2010 © Martin Čerňanský | e-mail: info@lidova-architektura.cz | |










