DŘEVĚNÉ STROPY

Konstrukce stropu z povalů či trámků

Stropy slouží k zakrytí prostoru shora, přičemž nejstarší stavby byly bezestropé a k zakrytí sloužila pouze střešní konstrukce. Historické stropy jsou výhradně dřevěné, provedené z neopracovaných nebo opracovaných trámů. Historický vývoj stropů úzce souvisel se statickými možnostmi dovolujícími zastropení prostoru určitého rozpětí (vzdálenost protilehlých stěn), samotným konstrukčním řešením stropu a s rostoucími protipožárními požadavky. Mezi nejstarší stropní konstrukce náleží povalové stropy s neopracovanými kuláči kladenými těsně vedle sebe a trámkové stropy s deskami, vyznačující se velmi hustým kladeným trámů. Mladší konstrukce trámových stropů se záklopem a později i omítaným podhledem jsou s ohledem na řadu konstrukčních variant popisovány v samostatných kapitolách (MaČe).

Konstrukce stropů: Povalové stropy • Trámkové stropy s deskami •

Povalové stropy

Povalový strop představuje nejstarší známý typ stropu, doložený ze středověku na stavbách všech sociálních vrstev, odpovídá masivností a skladbou tehdy nejobvyklejší (roubené) konstrukci stěn. Jeho základní typ má vždy povaly (nehraněné kuláče) o průměru často ne menším než profily užité ve stěnách (nejméně 20 cm), kladené ve směru podélné osy stavby a uprostřed podepřené jedním hraněným trámem. Ke konstrukci patří stejně jako u roubení mechová vycpávka mezer s mazanicovým spárováním na pohledové straně a na rubu důkladná protipožární a tepelná izolace z vrstvy hliněné mazaniny. Hraněný trám mívá obvyklé okosení s výběhy vzdálenými 20-25 cm od stěny, provedenými někdy také v jeho středu, kde se tím vytvoří zvýrazněná širší ploška, vyhrazená zpravidla některé variantě výzdobného motivu kružítkové růžice. Pro středověké období v městském i vesnickém prostředí máme u obytných místností opět doloženou zcela nebo zčásti klenutou variantu povalového stropu - tedy roubenou valenou klenbu, doprovázenou vnější ochrannou hliněnou omazávkou (lit. 011: J. Škabrada, str. číslo stránky bude doplněno).

Základní, původem středověký typ povalového stropu s jedním příčným hraněným trámem se v některých oblastech a hlavně u méně náročných staveb užíval až do poloviny 19. století, avšak jinak postupovala střední vývojová linie ke zmenšování dimenzí povalů, k jejich postupné náhradě jiným typem záklopu a také ke zvětšování počtu příčných hraněných trámů - tzn. ke zmenšování vzdálenosti mezi těmito trámy. V obytné místnosti větší vesnické usedlosti trvá základní typ povalového stropu (tak jako ostatní středověké stavební zvyklosti) až do třicetileté války, zatímco dva příčné trámy nesoucí ještě povalový strop jsou běžné na přelomu 17. a 18. století. Další vývoj směřoval na vesnicích k uplatnění trámových stropů s překládanými deskovými záklopy. Povalové záklopy se ale pro svou technologickou nenáročnost a masivnost užívaly nadále zejména v podružných, hospodářských prostorech (komorách, chlévech) s tenčími profily poválků nebo se štípanými půlpovaly, vždy s horní hliněnou mazaninou (lit. 011: J. Škabrada, str. číslo stránky bude doplněno).

Trámkové stropy s deskami

V jižních oblastech Čech a Moravy sousedících s Podunajím se ve středověku uplatňoval poněkud jiný, na zpracování náročnější typ stropu, který se objevuje i na bohatších vesnických stavbách. Schéma jeho skladby zůstává obdobné - s jedním (později opět i více) nosným hraněným nebo jinak profilovaným trámem nebo trámy. Záklop ale tvoří systém slabších, poměrně blízko sebe položených trámků, do jejichž polodrážek jsou shora osazeny desky. Kladou se ve stejném směru jako záklopové trámky, mezi nimiž se tedy vždy nachází pouze jedna deska a skladba záklopu připomíná záklop povalový (lit. 011: J. Škabrada, str. číslo stránky bude doplněno).