| DOMŮ | TYPY VESNIC A KATASTRU - BYDLENÍ, DŮM A CHALUPY | STAVEBNÍ MATERIÁL A JEHO POUŽITÍ | KONSTRUKCE HISTORICKÝCH STAVEB | SEZNAM STAVEB NA VESNICI | HISTORIE OSÍDLENÍ A DĚJINY ARCHITEKTURY | FOTO |
KONSTRUKCE STAVEB |
| TÉMATICKÝ OKRUH -A- > VÝVOJ LIDOVÉ ARCHITEKTURY > KONSTRUKCE HISTORICKÝCH STAVEB |
|
HLINĚNÉ STAVBY Zděné, nabíjené a vyplétané stěny
Konstrukce hliněných stěn: Hliněné stěny zděné z válků nebo cihel Hliněné stěny nabíjené do bednění Hliněné stěny s vyplétanou výztuží Hliněné stěny zděné z válků nebo nepálených cihel Stěny vesnických staveb prováděné z hlíny či mazaniny se častěji objevují spíše na Moravě, ale lze předpokládat, že se ve větším měřítku užívaly ve starší době i v Čechách. Užívaly se tam, kde byly stěny bezpečné vůči vlhku, nepříliš namáhané (i když zatížení běžnými stropy snášely dobře) a kde byly žádoucí dobré tepelné vlastnosti - izolace i akumulační schopnost. Necihlové technologie, užívané hlavně v jihomoravských a středomoravských sprašových územích reprezentuje zdění z tzv. válků - smotků hliněné kaše se slámou, které se mohly klást i jako klasové zdivo (lit. 011: J. Škabrada, str. číslo stránky bude doplněno). Koncept rozšiřujícího textu: Hliněné stěny zděné z nepálených cihel jsou poměrně hojně rozšířené i na území Čech, byť se zpravidla na vnějším výrazu stavby příliš neuplaťnují. Dochovány jsou především v interiérech staveb, jejichž obvodové zdivo vystavěné vlhku a povětrnosti je už zděné z pálených cihel. Můžeme se ovšem setkat i s použitím nepálených cihel na obvodových stěnách, především pak u smíšeného zdiva. Jednotlivé vrstvy levnějších nepálených cihel jsou u tohoto typu zdiva pravidelně prokládány vrstvami vyzděnými již z cihel pálených (MaČe). Hliněné stěny nabíjené do bednění Vedle výše uvedené techniky zdění z válků se v místech nevystavených vlhku uplaňovala i technika "nabíjení" - pěchování vlhké hlíny do bednění, které mohlo fungovat i jako posuvné (lit. 011: J. Škabrada, str. číslo stránky bude doplněno). Hliněné stěny s vyplétanou výztuží Hliněná mazanina se také často nanášela na stěny jejichž ztužující část tvořilo vyplétání (které často mohlo sloužit i jako samostatná výplňová konstrukce bez hliněné výplně). Vyplétalo se slámou nebo slabšími pružnými pruty přes zpravidla svislou tyčovinu, nejčastěji pro vytváření různých dělících stěn a přepážek v objektech (lit. 011: J. Škabrada, str. číslo stránky bude doplněno). Asi nejmladším použití vyplétání v naší historické dřevěné architektuře představuje dosti početná náhrada dožívajících bedněných lomenic na patrových dřevěných domech mezi Mělníkem a Dubou v severních Čechách. Nové štíty se ve 2. polovině 19. století prováděly navenek zdánlivě zděné, tedy s omítkou či hliněnou omazávkou na lehké dřevěné konstrukci s tyčovou vyplétanou kostrou (lit. 011: J. Škabrada, str. číslo stránky bude doplněno). Se souhlasem autora převzato
z publikace Autor prvního odstavce a fotodokumentace ke kapitole Hliněné stavby - konstrukce stěn © Martin Čerňanský
| ||||||||||||||||||
|
2000 - 2010 © MaČe |
| 2000-2010 © Martin Čerňanský | e-mail: info@lidova-architektura.cz | |









Hliněné
stěny tvořící obvodové a vnitřní dělící stěny staveb jsou používany především
v oblastech s dostatkem vhodné stavební
hlíny. Vlivem zvyšené vlhkosti ztrácejí hliněné stěny na stabilitě a nejsou
schopny přenášet zatížení od stropní a střešní konstrukce. Jako
ochrana před vhlkem jsou
stavby s hliněnými stěnami charakterizovány kamennou podezdívkou a střechou
s velkým přesahem přes půdorysný obvod staveb. Základní konstrukční rozdělení
dělí hliněné stěny na zděné z kusového staviva (války,
nepálené cihly), nabíjené do bednění (pěchování po
vrstvách) a nahazované stěny,
vzniklé nanesením hliněné mazaniny na dřevěnou nebo slaměnou výztuž (koncept,
MaČe).