TESAŘSKÉ SPOJE A ZNAČKY

Konstrukce roubených staveb

Za nejstarší způsob řešení nároží roubených staveb považujeme trámové přesahy s jednoduchými do sebe zapadající záseky, případně se zajištěním srubové konstrukce ještě rohovými kůly. Později trámové přesahy téměř zcela ustupují náročnějším tesařským vazbám a spojům, pouze v některých regionech zůstávají nadále charakteristické pro spodní a zejména horní trámové věnce. Zde při jejich častém stupňovitém vyložení mohou vynášet čelně předsazený štít a z boční strany konstrukci střechy nad zápaží. Obecně jsou však trámové přesahy již v období používání kuláčů nahrazeny rybinovou vazbou, charakteristickou pro jejich zhlaví. U hraněných trámů opracovaných již po celé délce jsou rybinové vazby zcela běžné. Mladší řešení nároží srubových dřevostaveb představuje zámková úprava zcela hraněných trámů (MaČe).

Roubené konstrukce: Tesařská vazba nároží roubených dřevostaveb • Tesařské značky na trámech srubové dřevostavby •

Tesařská vazba nároží roubených dřevostaveb

Nejjednodušší vazbu nároží roubených stěn tvoří pouhý přesah nárožních konců trámů - trámových zhlaví. Vůbec nejjednodušší způsob zafixování takového rohu s přesahy může být doplnění o svislé zaražené kůly, které zamezí vybočení jednotlivých prvků z vazby. K provedení řádného roubení nicméně na našem území patří takové úpravy nárožích, které nevyžadují přesahy nároží (kromě horních věnců) a tím samozřejmě ani další přidávané prvky, tzn. takové tvarování konců, aby se z vazby nemohly ani pod tlakem vysunout. Nejjednodušší způsob, který ještě počítá s přesahy zhlaví, představuje částečné vyžlabení v místě vazby, do kterého nasedne horní prvek opět svým výžlabkem. Oslabení prvků se vzájemným dosednutím sčítají, takže oboustranné vyžlabení do čtvrtiny tloušťky znamená, že ve vazbě zmizí mezera mezi dvěma nad sebou ležícími trámy ve stěně, protože ty na sebe zcela dosednou. Tento způsob, přes svou jednoduchost dostatečně účinný, z českých zemí známe pouze z posledních příkladů na Šumavě a v Pošumaví, kde se dlouho udržovaly velmi starobylé konstrukční zvyklosti. Jinak ale k žádoucímu profesionálnímu zpracování konstrukce zřejmě už od středověku patřily náročnější způsoby, bez ponechávaných nárožních přesahů zhlaví. Vzpomínkou na starobylé způsoby vazeb bylo provedení přesahů zhlaví alespoň na spodních a zejména horních věncích stěn, které byly pro soudržnost stěny i srubu jako celku nejdůležitější (lit. 011: J. Škabrada, str. číslo stránky bude doplněno, upravena první věta).

Základní, dlouhodobě užívaná byla rohová vazba na tzv. rybinu, ve které má konec každého trámu při bočním pohledu tvar připomínající rybí ocas. Vyjetí prvku z vazby se zamezuje protiběžně šikmým seříznutím či spíše ztesáním dosedajících ploch. Provedení takovéto rohové vazby se zdá na první pohled velmi jednoduché, ale pokus o rozkreslení, které by zohlednilo např. stejnoměrnost vazeb při rozdílných tloušťkách použitých trámů, ukáže složitost a náročnost provedení. Protože rybinová nárožní vazba se sama o sobě provádí na hraněném prvku, je typickým znakem starobylého provedení vnější strany nároží staveb z nehraněných kuláčů "půlměsíčkový" přechod z plného oblého tvaru na hraněnou koncovou část s vazbou (ve vnitřním nároží do sebe oblé tvary plynule "zajíždějí"). Mladší a komplikovanější způsob, který se do vesnického prostředí postupně přesouvá na náročnější stavby až od závěru 18. století, představuje vazba na tzv. zámky - systém nahrazující šikmé plochy soustavou kolmo zalamovaných vodorovných a svislých plošek (lit. 011: J. Škabrada, str. číslo stránky bude doplněno, čtvrtá věta přesunuta ze str. ).

Tesařské značky na trámech srubové dřevostavby

Na trámech roubených konstrukcí nacházíme oproti rámovým a hrázděným konstrukcím pouze zřídka tesařské značky, což bezpochyby znamená, že u roubených staveb častěji probíhala příprava jejich jednotlivých prvků přímo na místě stavby. Pokud někdy značky nalezneme, mají podobu římských číslic, nasekávaných bezpochyby sekerou, s postupným "přičítáním" jednotlivých vrstev trámů (tedy trám I, II, III atd.), nebo jsou tvořeny způsobem zcela odlišným, při němž jsou jednotlivé trámy značeny systémem vyrážených důlků. Ty se (v několika málo známých případech) umísťovaly tak, aby byla zaručena jednoznačná pozice trámu, tzn. aby nemohl být otočen zamýšlenou horní stranou dolů. Značily se tedy spáry, takže na každém trámě se provedly dvě značky nad sebou, vždy v pořadí "n" a "n+1". Tento systém zřetelně vypovídá o tom, že i roubené stavby se mohly připravovat mimo místo stavby (na dvorech tesařských dílen) a na staveniště se pouze přivážely a definitivně sestavovaly (lit. 011: J. Škabrada, str. číslo stránky bude doplněno).

Autor prvních dvou odstavců ke kapitole Dřevostavby - tesařské spoje a značky roubení © Martin Čerňanský