HRÁZDĚNÉ DŘEVOSTAVBY

Konstrukce hrázděných staveb

S hrázděnými stavbami, resp. stavbami tvořenými hrázděnými stěnami, se můžeme setkat ponejvíce v prostředí severozápadních Čech. Zdejší rozvoj hrázděné konstrukce souvisí především s úsporou kvalitního stavebního dřeva i vlivem západněji položených německých oblastí s vyspělou hrázděnou architekturou. Obdobně jakou u jiných konstrukcí nebo inovací dochází k používání hrázdění nejdříve v sociálně a stavebně vyspělejším prostředí (hrady, města) (MaČe).

Hrázděné konstrukce: Hrázděné dřevostavby - konstrukce a vzhled • Hrázděné stavby - použití hrázdění na stavbách • Hrázděné stěny - konstrukce hrázděných stěn •

Hrázděné dřevostavby - konstrukce a vzhled

Historický vývoj hrázdění odráží především způsob opracování dřeva včetně tesařských spojů a provedení výplní jednotlivých rámových polí. Starší hrázděné sestavy jsou obdobně jako jiné rámové konstrukce zpravidla důkladnější ve smyslu více propracovaných a hustěji kladených trámů, zejména pak v šikmých ztužujících směrech. Mladší sestavy jsou naopak stále subtilnější, charakterizované menšími profily a zejména menším počtem ztužujících prvků i zvětšujícími se rozpětími mezi sloupky. Velikost rámových polí ovšem rovněž souvisí s použitými výplněmi (dřevohliněné nebo zděné) a samotným typem hrázdění, které není na našem území zdaleka jednotného výrazu. Z hlediska konstrukčního utváření odrážejícího do jisté míry i zažité prostředí slovanského nebo germánského etnika může nabývat hrázděná konstrukce zcela odlišného výrazu. Zatímco pro hrázdění na Chebsku je příznačná vysoká hustota dřevěných prvků plnících vedle statické funkce rovněž funkci dekorativní (šachovnicové pravoúhlé nebo kosoúhlé kladení, zakřivené trámy apod.), směrem do vnitrozemí dřevěných prvků značně ubývá. Hrázdění zde má výhradně konstrukční charakter, avšak zůstává nadále plně přiznané na exteriérech staveb vyjma případů vnějšího prkenného obednění v horských oblastech s drsnějšími klimatickými podmínkami. Zcela odlišný charakter však získává hrázdění na Slánsku, kde jsou trámy omezeny jen na staticky nejnutnější prvky a navíc opticky téměř skryty pod opakovanými vápennými nátěry nerozlišujícími mezi plochou trámu a výplně (tzv. lepenice). Vrcholné období hrázděných staveb, resp. staveb s hrázděnou konstrukcí, představuje 18. století a počátek 19. století. Poté již začíná hrázdění ve venkovském prostředí ustupovat zděným konstrukcím, jejichž nástup byl vyvolán především požadavky protipožárních nařízení (MaČe).

Hrázděné stavby - použití hrázdění na stavbách

Hrázdění se na našem území zpravidla vyskytuje v kombinaci s jinou stavební konstrukcí (roubenou nebo zděnou). Termín hrázděná stavba tak není v případě obytných staveb zcela výstižný, avšak běžně užívaný pro stavby s hrázděnými patrem nebo štítem. Na rozdíl od Německa se totiž u nás hrázdění neuplatnilo na konstrukci obvodových stěn hlavní obytné místnosti domu, které byly ponejprv výhradně roubené a později zděné z kamene nebo cihel. Vedle hrázděných pater bývají hrázděnou technikou často provedeny již zmíněné štíty, a to jak u patrových tak polopatrových i přízemních domů. Hrázděné stěny obytných staveb, resp. jednotlivá pole mezi trámy, jsou zpravidla omítány a následně bíleny. V některých případech je bílým nebo barevným nátěrem opatřena nejen omítka, ale i jednotlivé dřevěné trámy tímto způsobem potlačené nebo naopak zvýrazněné. Výjimkou je hrázdění s výplní tvořenou opukou z oblasti Džbánu, na které nedrží omítka a kamenné zdivou zůstává v režném provedení. S hrázděním se samozřejmě setkáme rovněž u hospodářských staveb (stodoly, kolny, špýchary apod.), u nichž jsou z důvodů přízemního uspořádání hrázděné stěny již na úrovni přízemí. Povrchová úprava může být obdobná jako u obytných staveb, případně mnohem prostší. Dochováno je rovněž provedení hrázděného štítu u drobné sakrální stavby - kaple (MaČe).

Ani zmíněná protipožární opatření neznamenala úplný zánik hrázděné konstrukce, která se navzdory těmto předpisům znova objevuje v poslední třetině 19. století. Nejedná se však již o obytné či jiné stavby na vesnici, ale o hrázděné stavby budované při rozvoji železniční sítě (nádraží a jiné drážní stavby), stavby výletních hospod nebo letních vil. Dále pak o stavby skladů, továren nebo dvorů velkostatkářů. Ve všech uvedených případech tvoří výplně pálené cihly, které zůstávají často neomítané (režné) a představují výrazný dekorativní motiv průčelí (MaČe).

Hrázděné stěny - konstrukce hrázděných stěn

Hrázděná konstrukce představuje nosnou trámovou kostru doplněnou o výplně vkládané přímo mezi jednotlivé trámy, které vytvářejí početná trámová pole trojúhelníkového, lichoběžníkového nebo jiného tvaru. Vedle dělící funkce s požadovanými tepelně-izolačními vlastnostmi stěny plní výplně při řádném připevnění rovněž ztužující funkci v rovině stěny. Mezi nejstarší typ výplní přitom náleží dřevohliněná konstrukce, tvořená svisle kladenými kolíky nebo latěmi s možným výpletem. K uchycení latí nebo kolíků v jednořadém či ojediněle dvouřadém uspořádání slouží jednotlivé dlaby nebo průběžné drážky provedené ve vodorovných a šikmých trámech. Na takto vytvořenou kostru tvořící nosnou výztuž je následně nanesena silná vrstva hliněné mazaniny, zajišťující protipožární odolnost konstrukce i zmíněné tepelně-izolační vlastnosti. Vedle těchto lehkých a polospalných dřevohliněných výplní nacházejí uplatnění rovněž těžké výplně z nespalného materiálu, které jsou u větších rámových polí prováděné technikou zdění. Jedná se především o výplň z místního lomového kamene, nepálených a později pálených cihel, nacházejících uplatnění ještě ve 2. polovině 19. století (MaČe).

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Dřevostavby - hrázděné stěny © Martin Čerňanský