DEFORMACE SRUBOVÉ STAVBY

Vnitřní ztužení roubené stavby

Nedílnou součástí srubové stavby bylo zajištění stability roubené konstrukce proti možnému vybočení jednotlivých klád nebo později trámů ze svislé roviny stěny. Kromě vlastního provedení roubení, zejména nárožních vazeb a ztesání ložných spár, je stabilita stěn srubových staveb zajišťována dalšími prvky a konstrukcemi. Mezi vnitřní prvky snižující riziko vybočení vodorovných trámů náleží dřevěné čepy nebo špalíčky, nacházející se uvnitř roubené stěny jako její nedílná součástí. Z hlediska statického zajišťují vnitřní svislé čepy nebo špalíčky spřažení jednotlivých trámových vrstev, které pak lépe vzdorující možnému vybočení do strany. Mezi vnější prvky, resp. konstrukce, náleží stěnové kleštiny a podpěrné rámy o niž pojednává samostatná stránka (MaČe).

Obsah: Deformace srubové stavby - vybočení • Nárožní vazba roubených stěn • Čepy a špalíčky v roubené stěně •

Deformace srubové stavby - vybočení

Základním problémem roubené stěny je nebezpečí vybočení trámů ze svislé roviny stěny, kterou vzájemným vyskládáním na sobě vytvářejí. Vybočení je představováno vodorovným (druhotně i svislým) posunem trámů vedoucím ke ztrátě původního tvaru srubové konstrukce a následně ke ztrátě stability roubené stěny nemohoucí plnit svoji statickou funkci (přenos svislého zatížení) (MaČe). Mezi vnitřní konstrukční opatření, tzn. opatření prováděná v rámci výstavby stěny, náleží řádné provedení nárožních vazeb srubové stavby, důkladné ztesání ložných spár a vkladání dřevěných čepů a špalíčků.

Nárožní vazba roubených stěn

Základním předpokladem zajištění tuhosti srubové konstrukce je již samotné tesařské provedení nárožních vazeb, od nejméně tuhých a do sebe zapadajících záseků vyžadujících ještě přesahy trámových zhlaví. Následují rybinové vazby bez přesahů a později zámkové spojení trámů, jehož pevnost byla často dostatečná a při běžných rozměrech i zatížení nevyžadovaly další zajištění roubené stěny proti vybočení ze svislé roviny. Velmi důležité bylo rovněž provedení otvorů s masivními trámkovými zárubněmi a samozřejmě podstatně menších rozměrů než později. Vodorovné prvky přitom byly často průběžné, kdy např. dveře mají ještě prahový trám (musel být překračován) a horní rohové pásky (MaČe).

Čepy a špalíčky v roubené stěně

Problém roubené stěny představovala zejména stabilita její roviny při svislém tlaku horní části stavby, stropu a střechy (někdy také patra). Ke ztužení se užívaly jednak svislé čepy, propojující v dlabaných nebo vrtaných jamkách sousední trámy, nebo (v severozápadních Čechách) masivnější krátké latě (pozn. termín krátké latě bude nahrazen termínem dřevěné špalíčky), vkládané ve sparách do drážek kolmo mezi trámy, zejména poblíž otvorů, které stabilitu stěny zmenšují. Viditelná čela těchto vložek, umísťovaných zpravidla ve svislých liniích, vypadají při pohledu zvenčí tak, jakoby z interiéru pronikala tenčí roubená příčka (lit. 011: J. Škabrada, str. číslo stránky bude doplněno).

Autor textu vyjma posledního odstavce ke kapitole Srubové stavby - deformace roubení © Martin Čerňanský